Příspěvky

Jak jsem si myslela, že musím být silná

Za tuto iluzi nikdo jiný nemůže. Žádná výchova, ani společnost. Myšlenku, že musím být silná, aby mě ostatní měli rádi a abych žila dobrý život, jsem si vytvořila v hlavě úplně sama.Vzpomínky mě vedou do dětství. Těžko říct, kdy přesně tato iluze vznikla. Musím být silná. Dítě si vytvoří takovou iluzi jako cestu ke získání lásky a uznání. Nějakým způsobem začne věřit, že když bude silné, život bude lepší. Že bude úspěšnější a bude více milováno. Odsoudí ,,slabost” a odhodí ji jako něco nepotřebného. Slabost mu nikdy nic dobrého nepřinesla, ale síla... ta dělá divy. Některé děti to určitě budou mít přesně obráceně. Budou sázet na ,,slabost” a síle se vyhýbat. Je to opačná strana stejné mince. Tragédie je v tom, že to, čemu věříme, nic neříká o tom, zda jsme opravdu slabí nebo silní. Přesto podle toho žijeme. Když věříme, že musíme být silní, budeme se podle toho chovat, budeme podle toho zacházet sami se sebou a s ostatními. Budeme tento obraz naplňovat. Je to jako bychom si na sebe vz…

Vztah k našim dětem

Cítím se nejistě na toto téma psát, protože své vlastní děti nemám. V tomto článku budu vycházet z mé zkušenosti s dětmi v mé rodině, s dětmi mých přátel a také ze zkušenosti práce s klienty. Pracovala jsem s dětmi různého věku a s dospělými na problémech s jejich dětmi. Vezměte následující řádky jako něco k zamyšlení. Jen vy sami víte, co pro vás funguje a co ne.
Často se říká, že děti jsou našimi učiteli. Já toho pojmenování nemám ráda. Možná je to tím slovem jako takovým - učitel. Evokuje ve mě nadřazenost a podřazenost. Když řekneme, že dítě je náš kamarád, tak to také není pravda. Protože se o dítě do jeho dospělosti staráme a zároveň ho vychováváme. Možná by bylo nejlepší, kdybychom se na naše dítě dívali bez pojmenování, jako na lidskou bytost. Se svým vlastním rozumem a srdcem. Bylo by krásné přistupovat k našemu dítěti, jako když ho neznáme. Dovolit si ho poznat, bez toho, abychom na něj lepily nálepky o tom jaké je. 
V praxi se však děje opak. Rodič si na dítě udělá názor a pa…

Vztahy s našimi rodiči

Klasická terapie posledního století se zabývá vztahy s našimi rodiči jako původu všech našich problémů, traumat, nastavení a vzorců. Při mé práci sama se sebou a s mými klienty jsem přišla na to, že přestože si opravdu v raném věku vytváříme vzorce chování, nemá to s našimi rodiči zas až tolik společného. To, jak s námi naši rodiče zacházeli, není původem našeho trápení. Nemluvím teď o rodinách, kde dítě bylo v určitém ohrožení života nebo v jeho rodině docházelo k zanedbávání jeho základních potřeb. Například v rodině kde byl alkohol, násilí a další. Mluvím tu o běžné rodině, ve které většina z nás vyrůstala.
Proč nám rodiče nezpůsobili naše traumata
Jako děti neznáme svět. Nevíme co jak funguje. Naše největší učení v předškolním věku se odehrává v prostředí naší rodiny. Snažíme se na základě chování ostatních zjistit, kdo jsme. Je to běžný lidský vývoj. Identifikujeme se na základě toho, jak reagují ostatní. A právě v tom vzniká naše trápení. Nejdříve pozorujeme reakce rodičů a pak po…

Partnerské vztahy

Život se v oblasti partnerských vztahů odehrává pouze ve dvou fázích: fáze hledání toho pravého a fáze toho, kdy jsme ve vztahu. Obě tyto fáze jsou plné zoufání, doufání a trápení se nenaplněnými očekáváními. Když nejsme v partnerství, sníme o tom pravém a bojíme se, že ho nikdy nepotkáme. Když jsme v partnerství, pochybujeme o tom, že jsme s tím pravým a zoufáme si nad naší volbou. Dobře, někdy jsou i okamžiky, kdy je vše naprosto podle našich představ a my si připadáme jako ve snu. Tyto okamžiky jsou krátké, ale jak mi jednou před svatbou moje známá řekla, jsou velmi důležité na to, abychom se v těch těžkých chvílích měli k čemu vracet.  V tomto článku budu nejdříve mluvit o myšlence toho pravého partnera, budu s vámi sdílet mou zkušenost a budu se zamýšlet nad tím, proč jsou pro nás vztahy těžké. Nakonec zodpovím některé vaše komentáře z Facebooku. 
Hledání toho pravého
Abychom mohli najít toho pravého, musíme testovat a zkoušet různé partnery. Dlouhá léta jsem si myslela, že se mnou…